Vítáme vás

Stačilo málo a velké přání se mohlo vyplnit. Tři body proti Bělorusům, povedenější loučení s osmifinále proti Švédům. Na českém  kontě by bylo víc bodů, čekal by jiný soupeř - patrně Švýcaři. Národní mužstvo bylo vyvážené, nicméně rezervy se našly. A vůbec ne jenom v brankovišti, jak se všeobecně zmiňuje.

Milan Hnilička určitě nebyl v životní formě. Ale mohl unést ohromný tlak gólman, který poslední měsíce v klubu téměř nechytal? To ví nejlépe trenér Hadamczik. Druhou věcí zůstává, zda měl kouč mezi maskovanými muži na výběr. Být s týmem Vokoun, mohli Češi pomýšlet vysoko.

Jenže jednička Floridy se zranila, zbývali tedy čtyři kandidáti. Hnilička, Pinc, Svoboda, Mensator. První tři na šampionát odjeli, Mensator šanci nedostal. Trenér řekl, že není dostatečně prověřený. Ale kdo ho měl prověřit, než právě Hadamczik? Teoretická šance se rýsovala v případě Ondřeje Pavelce, jenže gólman Atlanty chytal za farmu play off a dorazit nemohl.

Jinak kde nic, tu nic. Turek už si v národním týmu své splnil, Pöpperle laboroval se zraněným kolenem. Čechmánek se s koučem rozkmotřil po minulém mistrovství světa, navíc nenastupoval ani v klubu. Brankářů je najednou nedostatek. V domácích klubech mají přednost veteráni, mladí šanci nedostanou. Zatímco kupříkladu Finové chrlí každým rokem nové talenty, u nás je za poslední pětiletku spočítáte na prstech.

V národním mužstvu se postupně rozloučila zlatá generace z 90. let minulého století. Zůstal vlastně jen Hnilička, jenž na světovém šampionátu působil podle všeho naposledy. Straka, Ručinský, Špaček bohatou mezistátní kariéru ukončili, nedávno se přidal Výborný. Jiní to sice nahlas neřekli, ale že by se případně vrátili Dopita, Patera, Reichel, Šlégr - to asi není moc pravděpodobné.

Český hokej má velkou zásobu výborných hráčů, ale to samo o sobě nestačí. Aby mužstvo uspělo na velkém turnaji, potřebuje k tomu zkušenosti. Štěstí, které přeje připraveným. Také individuality. Ty reprezentace měla. Kaberle, Eliáš, Židlický, Erat, Kuba, Plekanec, Kotalík, Vrbata jsou hokejisté světové extratřídy.

Přesto to nestačilo. Lze z druhého vyřazení českého týmu na mistrovstvcí světa za sebou vyvozovat nějaký hlubší závěr? Je snad náš hokej v krizi, jak se psalo před rokem? Soudě podle výsledků ano. Předvedená hra a průběh čtvrtfinále tento verdikt zmírňují. Mít víc štěstí, mohlo to vyjít.

Nicméně pokud nejsou k dispozici hokejisté z NHL, jsou problémy výraznější. Za zámořskými hvězdami zeje velká díra. Letos jich na turnaj dorazilo šestnáct. V mužstvu bylo jen sedm nováčků šampionátu, většina hokejistů už nasbírala dost čárek za start na velkých akcích.

Existoval opravdu reálný předpoklad úspěchu, ovšem všechny velké touhy se rozplynuly v mlhu smutku, frustrace, lítosti. Přitom elitní výběr vzhledem k podivnému systému turnaje vůbec nenarazil na zámořské výběry. Bylo by zajímavé sledovat, jak by si vedl proti nim. Třeba s Kanadou hrávala naše mužstva na zámořských kluzištích vždycky povedené bitvy.

Od doby, kdy byl na mistrovství světa zaveden systém play off, se ještě nikdy nestalo, že by česká reprezentace dvakrát po sobě nezvládla čtvrtfinále play off. Na dvou velkých turnajích v řadě se to přihodilo pouze v olympijských letech 1994 a 2002, kdy hokejisté pokazili první krok na olympiádě i na následném šampionátu.

Nástupce Aloise Hadamczika bude mít těžkou práci. Před mistrovstvím světa ho čeká vyjednávání se zámořskými posilami, protože bez jejich přispění to zkrátka nejde. V domácí soutěži se pokusí najít pracovité hráče, kteří přijmou svoji roli a přinesou elán. Vybírat bude nového brankáře číslo jedna.

Zatímco před rokem národní tým v duelu s Rusy objektvně na soupeře neměl, dojem z letošního klání proti Švédům je jiný. Chybělo opravdu málo, a mohli jsme se veselit. Podle jednoho zápasu se nedají dělat velké soudy, nicméně právě jedno utkání rozhodlo o tom, že český hokej pořád zůstává za elitní čtveřicí (podle abecedy) Finskem, Kanadou, Ruskem a Švédskem.

V jiných kategoriích to bohužel není jiné. Dvacítka letos vypadla ve čtvrtfinále domácího MS po porážce s Ruskem. Osmnáctka napravila loňskou ostudu a postoupila rychle mezi elitu. Na klubové úrovni vylepšila dojem pražská Sparta, jež si zahrála finále Super Six v Petrohradě. Nicméně například bilance Čechů v Euro Hockey Tour zůstává pořád dost bídná.

Výrazně se snížil počet draftovaných hráčů do NHL, nebo těch, kteří mají ve starším věku reálnou šanci získat místo mezi zámořskou smetánkou. V Rusku je zájem stále velký, ale zůstává otázkou, zda se jedná o patřičné měřítko kvality. I jiné ukazatele potvrzují, že aktuální český hokej spíš stagnuje, než vzkvétá. Ale kdyby národní tým v Quebeku uspěl, asi by se o tom pod dojmem euforie nemluvilo.